Když večer lesy utichnou a sny si najdou nás,

v ramzovských lesích hlubokých se toulá paŠERÁK…

Nikdo neví, odkud přichází, kdy náš penzion obchází, zda postává třeba jen chvíli opodál
nebo nezpozorován mizí v dál…. Možná tajně nahlíží do bývalé školy, možná se i schovává
v nějakém zákoutí nebo tajně přebývá ve sklepení penzionu.

Dodnes zůstává záhadou i jeho původ. Nikdo v okolí ho nezná, ale pamětníci tvrdí, že jde
s největší pravděpodobností o ducha ztracené lásky bývalé učitelky zdejší školy.
Jisté je jen to, že se jinde než kolem penzionu Pacifik neobjevuje.

Zda má paŠERÁK nějaké zvláštní schopnosti, to s určitostí nevíme…
Ale jeho láskyplné, vytrvalé, věrné a něžné toulání má na naše hosty patrně nemalý vliv.
Každý, kdo omámen zdejším svěžím horským vzduchem, vyčerpán celodenní túrou, zmožen
sladkou únavou a pak v hloubi svého snu zasažen byť jen stínem ducha paŠERÁKA, zaníceně tvrdí,
že tak dobře jako tady – se ještě nikdy a nikde nevyspal…